Trochu něco z historie

Město Strážnice si dodnes uchovalo osobité projevy hudebních a písňových
tradic. Lidové písně zde v minulosti zapisovali všichni významní moravští
sběratelé. Hudební skladatel Leoš Janáček, který v roce 1892 zaznamenával
písně na Horňácku, píše o Strážnici: "Druhý spolek hudecký poznal jsem ve staroslavné Strážnici. Hudcem jest Ráček, kontrášem Pánek a na basu
dřevěnou hraje
Tománek. Slyšel jsem je hráti písně - Darmo, rodičové, darmo nakládáte;
Měla sem holúbka; Slavíček zpívá; Měl sem štěstí i neštěstí - k tanci
starosvětskému, jakož i nápěv k tanci do skoku." Pozoruhodný repertoár
strážnických zpěváků a muzikantů zachytil prof.Vladimír Úlehla (1888-1947)
ve své monografii Živá píseň.
Kromě rolnické vrstvy, která byla původní nositelkou tradic, ožívaly folklorní
projevy také v prostředí strážnického gymnázia. Na začátku 20.století vznikaly studentské hudecké a později cimbálové muziky, z nichž nejznámější byla
muzika Jana Horného. Na cimbál v ní hrával Jan Poláček (1896-1968), pozdější známý sběratel lidových písní a tvůrce sedmidílného zpěvníku Slovácké
pěsničky, nebo Antoš Frolka (1910-1986), vynikající zpěvák a cimbalista.
V období okupace se ve stárnoucí muzice J. Horného objevuje nástupnická
krev, kterou zosobńuje především Slávek Volavý, tehdy student gymnázia ve Strážnici.
Od roku 1943 začínala samostatně působit mladá muzika, sdružující novou muzikantskou generaci. Osobnost primáše Vítězslava Volavého (1922-1983)
vtiskla celé muzice příznačný a nezaměnitelný charakter. Jeho podmanivá
hra pramenila z vysoce uvědomělého a vnímavého vnitřního zázemí,
vyznačovala se opravdovostí a hloubkou prožitku. Muzika Slávka Volavého,
která si vytkla za cíl začleňovat folklorní hodnoty do světa civilizace a moderní kultury, zaujímá v dějinách folklorního hnutí zakladatelské místo.
S jejím jménem jsou spojeny také začátky světoznámého, mezinárodního
folkorního festivalu, od roku 1946 pravidelně pořádaného ve Strážnici.
Dnes působí ve městě několik folkorních hudeb. Jednou z nich je Cimbálová
muzika Strážničan. Není náhodou,že se v ní sešli Vítězslav a Lukáš Pálenští, vnukové Slávka Volavého a Tomáš Pánek, pokračovatel rodových muzikantských tradic ještě z dob Ráčkových hudců.